Inspirace
Co se odehrává, než dítě spojí dva body?
I zdánlivě jednoduchá činnost může nabídnout mnoho příležitostí k rozvoji myšlení a uvědomování vlastních postupů. Důležitou roli přitom hraje způsob, jakým dítě při práci provázíme.
Představme si dítě, které má na stránce spojit několik bodů a vytvořit požadovaný tvar. Na první pohled jednoduchý úkol. Co všechno ale může samotnému spojení bodů předcházet?
Dítě pozoruje rozmístění bodů, porovnává jejich vzdálenosti, hledá vzájemné vztahy a promýšlí svůj postup. Rozhoduje se, jak bude pokračovat, a průběžně ověřuje, zda postupuje podle zadání.
Právě s podobnými činnostmi pracuje také instrument Spojování bodů, využívaný v rámci Metody instrumentálního uvědomování (MIU).
Když se součástí učení stává rozhovor
Významnou součástí MIU je zprostředkovávání. Prostřednictvím citlivě vedeného rozhovoru pomáháme dítěti zaměřovat pozornost, hledat souvislosti a lépe rozumět vlastnímu přemýšlení.
„Čeho sis všiml?"
„Podle čeho ses rozhodl?“
„Jak bys mohl ověřit svůj postup?“
Takové otázky vytvářejí prostor pro vlastní hledání a pojmenovávání myšlenkových postupů. Důležitý je přitom nehodnotící přístup, respektování individuálního tempa i možnost vracet se k řešení a objevovat další cesty.
Od stránky k dalším zkušenostem
Dokončením tvaru práce skončit nemusí. Můžeme se společně vrátit k tomu, co dítěti pomohlo, jak postupovalo nebo co by příště vyzkoušelo jinak.
Postupně tak vzniká prostor pro uvědomování vlastních strategií a hledání souvislostí s dalšími situacemi při učení i v každodenním životě.
Spojením několika bodů vznikají tvary. Prostřednictvím rozhovoru nad jejich vytvářením se však otevírá prostor také pro poznávání vlastního přemýšlení a objevování nových možností.